Model měsíčního dělení
Cílem tohoto článku je vysvětlit, na jaké kategorie by se dle mého názoru mohly dělit výdaje domácnosti a kdo by k nim měl přispívat. V návodech najdete Excel, kde si to můžete krásně namodelovat. Vytvořil jsem jednodušší a komplexnější verzi.
Ke stažení: jednodušší verze a komplexnější verze.
Základní otázkou z hlediska majetku je, zda pár vstoupí do manželství či nikoliv, a pokud ano, tak jestli si oddělí jmění manželů, nebo budou mít společné (SJM).
Já v každém případě doporučuji mít jmění manželů oddělené a z tohoto modelu budu v tomto článku vycházet.
Z hlediska právního, jestli pár jen spolu žije nebo má manželství s odděleným jměním je zcela ekvivalentní - každý má sám svoje aktiva.
V okamžiku vstupu do manželství - zde má každý svůj majetek a asi není důvod toto nastavení měnit, i když v okamžiku, kdy jeden z partnerů má majetek výrazně vyšší, tak je to něco, co by mělo být bráno v potaz v rámci dalšího dělení.
Průběh vztahu - během vztahu si myslím, že by si partneři měli rozdělit výdaje na (minimálně) čtyři kategorie:
A - běžné výdaje - zde si myslím, že by partneři měli přispívat poměrně ke svým příjmům (nebo v extrémním případě by měl více vydělávající partner platit vše)
B - rezervní fond a mimořádné výdaje (od nákupu ledničky nebo auta až po dovolené) - zde by si partneři měli vytvořit rezervní fond ve výši 6-12 měsíců rodinných výdajů a přispívat by měli poměrně ke svým příjmům
C - osobní výdaje - zde by si každý partner měl nechat část svých příjmů na osobní potěšení buď to definovat jako procento příjmů partnera, nebo fixní částka pro každého, zde to bude na individuální domluvě
D - investice každého - zde by se měl přebytek měsíčních příjmů (nad tři výše uvedené kategorie) rozdělit spravedlivě, dle mého názoru 50/50, mezi oba partnery tak, aby si majetek během vztahu budovali symetricky (i když je otázka, pokud jeden z partnerů má výrazně vyšší majetek, nebo rozvíjí svojí firmu která zvyšuje hodnotu, zda by neměl druhému dávat více, aby se rozdíl mezi partnery dále nezvyšoval nebo se naopak snižoval)
Tomuto principu říkám investiční symetrizace: kdo vydělává víc, převádí pravidelně část svých úspor na investiční účet druhého partnera, aby oba budovali srovnatelný osobní majetek. Nejde o férovost dnešních výdajů (tu řeší kategorie A až C), ale o to, kolik bude mít každý na svém jméně za dvacet nebo třicet let.
Proč na tom záleží: kdo má nižší příjem, pracuje na částečný úvazek nebo zůstane doma s dětmi, přichází nejen o plat, ale i o možnost z něj investovat, a tento rozdíl se zhodnocením časem násobí. V ukázkovém příkladu v návodu Kalkulačka rodičovské dovolené naroste rozdíl v majetku partnerů za třicet let na více než 4,6 milionu Kč, pokud se nedorovnává.
Prakticky to znamená, že každý má svůj vlastní investiční účet, převod běží trvalým příkazem hned po výplatě, dohodu si partneři zapíšou a jednou ročně zkontrolují, zda částka stále odpovídá jejich příjmům.
Domnívám se, že pokud si partneři jasně nastaví principy výše uvedených kategorií, každý měsíc zkontrolují vývoj a náklady, vyjasní si investice (každý sám nebo společně), tak by měly být hlavní finanční principy ve vztahu dohodnuty a fungovat.
Je pochopitelně potřeba pravidelně (doporučoval bych čtvrtletně a při výrazných změnách - nezaměstnanost, mateřská, mimořádné výdaje, … - i častěji) tyto principy revidovat, zejména pokud se významně změní příjmy a finanční situace jednoho z partnerů (nebo obou současně).
Během vztahu se pak stane, že jeden z partnerů něco zdědí nebo dostane darem od příbuzných. Tento majetek je jeho vlastní (a byl by i v případě společného jmění manželů).
Opět zde platí, že pokud by tak došlo k velké nerovnováze v majetku, tak by asi bylo vhodné jí nějak snížit (ať už okamžitě nebo pak příspěvky na investici každého nebo, jak to některé páry řeší, převedením části majetku na společné děti), pokud rozdíl není velký, tak je to v pohodě - není cílem, aby z hlediska majetku si byli partneři rovni pokud jeden z nich dědil nebo měl majetek už dříve, než začali být spolu.