Společné jmění manželů (SJM): Výhody, nevýhody a jak se na něj dívám já
Společné jmění manželů je v České republice výchozím majetkovým režimem každého manželství. Pokud si snoubenci před svatbou nebo manželé během manželství nedohodnou něco jiného, automaticky fungují v režimu SJM.
Je to ale skutečně nejlepší řešení? Musí mít manželé všechno společné? A není lepší, když si sami předem dohodnou, jak budou jejich majetkové vztahy fungovat, místo aby se spoléhali na pravidla stanovená zákonem?
Pokusím se vysvětlit, jak se na společné jmění manželů dívám já, jaké možnosti český právní řád nabízí a proč osobně považuji oddělené jmění za nejlepší variantu pro většinu párů.
Proč osobně nedoporučuji SJM
Můj osobní názor je poměrně jednoznačný: manželé by podle mě měli mít oddělené jmění a neměli by automaticky fungovat v režimu společného jmění manželů.
Mám pro to dva základní argumenty.
1. Oddělené jmění vás nutí mluvit o penězích.
V okamžiku, kdy nemáte SJM, musíte si s partnerem vyjasnit, jak budete společně hospodařit. Kdo bude platit náklady na bydlení? Jak se budete podílet na výdajích domácnosti? Jak budete financovat děti? Co se stane, když jeden z vás bude vydělávat výrazně více než druhý nebo když jeden z vás na několik let přeruší kariéru?
To jsou důležité otázky, které by si podle mě měli partneři položit bez ohledu na to, jaký majetkový režim zvolí.
Oddělené jmění vás ale k jejich řešení přirozeně vede (a v podstatě nutí). A to považuji za velkou výhodu. Otevřená komunikace o penězích je jedním ze základních předpokladů zdravého finančního fungování rodiny.
2. Proč nechávat stát rozhodovat o vašich majetkových vztazích?
Druhý argument jsem slyšel v jednom podcastu a velmi mě zaujal.
V okamžiku, kdy uzavřete manželství bez jakékoli další dohody, přijímáte automaticky majetková pravidla, která stanovil stát. Ta určují, co bude společné, co bude výlučným majetkem jednoho z manželů a jak se bude společný majetek vypořádávat při rozvodu. A navíc se tato pravidla můžou v čase měnit.
Není lepší, když si tato pravidla stanovíte sami?
Když spolu dva lidé vstupují do manželství, měli by mít možnost dohodnout se, jak budou finančně fungovat, jak budou nabývat majetek a jak se případně vypořádají, pokud jejich manželství jednou skončí.
Nechcete přece nechat stát, aby za vás předem určil, jak mají vaše majetkové vztahy vypadat.
Samozřejmě vím, že mnoho lidí se mnou nebude souhlasit. Jejich argument bude pravděpodobně znít nějak takto: „Když se beru, tak přece chci mít s partnerem všechno společné. Nechci si oddělovat majetek, počítat, kdo co platí, a řešit podobné věci.“
To je naprosto legitimní názor. Je to vaše manželství, vaše rozhodnutí a máte plné právo zvolit si zákonný režim SJM.
Je ale dobré vědět, co toto rozhodnutí znamená a jaké situace mohou v budoucnu nastat.
Jak vysvětluji například v článku Proč si oddělit SJM, i když zatím nic nemáte?, život přináší mnoho situací, které při vstupu do manželství nedokážete předvídat. Dědictví, dary, podnikání, investice nebo změny v příjmech mohou vaše původní představy o společném majetku výrazně zkomplikovat.
A pokud se jednou budete rozvádět, mohou být majetkové vztahy ještě komplikovanější.
Jaké možnosti český zákon nabízí?
Občanský zákoník v § 716 a násl. umožňuje manželům sjednat si jiný majetkový režim, než je zákonné SJM.
Základní možnosti jsou následující:
1. Zachovat zákonné SJM
Pokud žádnou smlouvu neuzavřete, automaticky fungujete v zákonném režimu společného jmění manželů.
Zjednodušeně řečeno, majetek nabytý za trvání manželství je společný, s výjimkami stanovenými zákonem. Typicky se jedná například o dědictví, dary určené jednomu z manželů nebo věci sloužící osobní potřebě jednoho z nich.
Při rozvodu se SJM vypořádává. Základním pravidlem jsou stejné podíly obou manželů, zákon ale umožňuje přihlédnout i k dalším okolnostem, například k péči o děti a rodinnou domácnost nebo k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení společného majetku.
Nejde tedy o automatické dělení podle toho, kdo více vydělával.
2. Zúžit SJM
Druhou možností je zúžit společné jmění. To znamená, že určité věci nebo skupiny majetku ze SJM vyloučíte a ve zbytku budete nadále fungovat v zákonném režimu.
Můžete například dohodnout, že podíl v obchodní společnosti, konkrétní nemovitost nebo jiný významný majetek bude patřit výlučně jednomu z manželů.
Tuto variantu považuji za druhou nejlepší možnost, pokud nechcete úplně oddělit veškerý majetek.
Dává smysl zejména v situaci, kdy jeden z partnerů podniká nebo vlastní významný majetek a oba chtějí předem vyjasnit, komu bude patřit a jak se s ním bude nakládat.
Konkrétní příklad kdy se to může hodit najdete v sekci Konkrétní případy v příběhu Byt od táty a společné jmění.
3. Rozšířit SJM
Zákon umožňuje také opačný postup. Manželé mohou do společného jmění zahrnout i majetek, který by jinak patřil výlučně jednomu z nich.
Může se jednat například o nemovitost, kterou jeden z partnerů zdědil, nebo o majetek, který dostal darem.
Je to samozřejmě možné, ale vzhledem k mému celkovému pohledu na SJM tuto variantu osobně nedoporučuji.
Pokud se totiž jeden z partnerů rozhodne, že chce část svého výlučného majetku sdílet s druhým, může to udělat i bez toho, aby kvůli tomu rozšiřovali celé společné jmění. Může mu prostě část zděděného majetku (při oddělených jměních) darovat.
4. Nevstoupit/nemít SJM a zvolit režim oddělených jmění
To je varianta, kterou osobně preferuji.
V režimu oddělených jmění společné jmění manželů vůbec nevzniká (nebo ho lze oddělit později – viz článek Rozdělení SJM během manželství: předehra k rozvodu, nebo rozumný krok?). Každý z manželů vlastní svůj majetek, který během manželství nabude, a samostatně odpovídá za své závazky v rozsahu stanoveném zákonem.
Pokud si například jeden z manželů koupí byt, bude jeho výlučným vlastníkem. Pokud druhý založí firmu a získá v ní podíl, bude tento podíl patřit jemu.
Samozřejmě nic nebrání tomu, aby manželé společně koupili nemovitost nebo jiný majetek do podílového spoluvlastnictví. Jen si sami určí, jaké podíly budou mít.
Zásadní výhodou je, že při případném rozvodu není třeba vypořádávat společné jmění, protože žádné neexistuje. Samozřejmě je ale nutné vypořádat případný společný majetek a další společné závazky, ty v takovém případě bývají zanedbatelné (většinou jen drobné vybavení domácnosti, pokud jste si společně nebrali úvěry).
Oddělené jmění neznamená, že každý žije sám za sebe
Tady bych se chtěl zastavit u jedné důležité věci.
Oddělené jmění rozhodně neznamená, že si každý partner žije na vlastní účet a že se manželé nemají podílet na společných výdajích.
Naopak. Pokud se pro tento režim rozhodnete, musíte si velmi dobře nastavit pravidla společného hospodaření.
Je například spravedlivé, aby oba partneři přispívali na domácnost stejnou částkou, pokud jeden vydělává 150 tisíc korun měsíčně a druhý 40 tisíc?
Co když jeden z partnerů zůstane několik let doma s dětmi? Jak bude zajištěn jeho finanční standard a budoucnost?
Jak se budete podílet na nákupu společné nemovitosti? A jak budete řešit investice do majetku, který vlastní pouze jeden z vás?
To jsou otázky, které je potřeba vyřešit předem.
Oddělené jmění podle mě funguje dobře pouze tehdy, když jsou pravidla společného hospodaření nastavena spravedlivě. Není správné, aby jeden partner díky oddělenému režimu dlouhodobě budoval vlastní majetek, zatímco druhý financoval společný život a zůstával bez odpovídajícího majetkového zajištění.
Toto téma podrobněji rozebírám v dalších článcích.
Jak se tedy rozhodnout?
Za sebe bych doporučil následující pořadí:
- Oddělená jmění – podle mě nejlepší a nejčistší řešení. Každý má svůj majetek a společné věci nabýváte podle předem dohodnutých pravidel.
- Zúžení SJM – rozumný kompromis, pokud chcete zachovat společný majetkový režim, ale některé důležité věci z něj vyjmout.
- Zákonné SJM – standardní řešení, které nevyžaduje žádnou další dohodu, ale přináší také určitá rizika a omezení.
- Rozšíření SJM – právně možné, ale osobně pro něj nevidím příliš mnoho důvodů.
Existuje také zvláštní smluvní režim, při kterém se vznik společného jmění vyhrazuje až ke dni zániku manželství. I ten může být v některých situacích zajímavou alternativou.
Závěrem
Nechci tvrdit, že oddělené jmění je jediným správným řešením pro každé manželství. Každý pár má jiné příjmy, majetek, životní situaci a představy o společném hospodaření.
Osobně ale považuji za rozumnější, když si partneři svá majetková pravidla nastaví sami, otevřeně o nich mluví a nespoléhají na to, že za ně všechno vyřeší zákon.
Manželství je především vztah dvou lidí. To, že se rozhodnou spolu žít, sdílet náklady, vychovávat děti a budovat společnou budoucnost, ještě neznamená, že musí mít automaticky veškerý majetek společný.
A pokud se jednou jejich cesty rozejdou, je podle mě mnohem lepší mít předem jasně dohodnutá pravidla, než teprve v okamžiku rozvodu zjišťovat, kdo má na co nárok a co vlastně oba považovali za spravedlivé.